Na dluh žije čím dál víc českých domácností. Čím dál víc jich však zároveň není schopno dostát svým závazkům, takže si na splátky jednoho úvěru berou další a další. Celková dlužná částka narůstá rychlostí světla, exekutoři klepou na dveře, dlužníci často už ani neví, kolik komu dluží, a mají logicky pocit, že se dostali do začarovaného kruhu, ze kterého není úniku. Opravdu není? Ale je! Říká se mu oddlužení, nebo taky osobní bankrot.
Podle insolvenčního zákona se osobním bankrotem dlužník zaváže, že během 5 let zaplatí v pravidelných měsíčních splátkách alespoň 30% všech dluhů. Oddlužení povoluje soud, a jsou pro něho dané velmi přísné podmínky. Samo podání návrhu na osobní bankrot je poměrně náročné, proto ho soud často odmítne kvůli formálním chybám, takže je lepší obrátit se na odborníky, kteří v tom “umí chodit“.
O vyhlášení osobního bankrotu mohou požádat lidé, kteří splňují tyto podmínky:
- Dluží minimálně dvěma věřitelům
- Dluhy musí být ve zpoždění minimálně 30 dní
- V době podání žádosti o oddlužení nesmí být žadatel podnikatelem
- Osoba, která žádá o osobní bankrot, nebyla během posledních pěti let trestána za majetkovou trestnou činnost
- Příjem, či majetek musí být takový, aby bylo možno v následujících pěti letech zaplatit alespoň 30% závazků
Mnoho společností je dnes už schopno pomoci i s oddlužením nemovitostí. K tomuto kroku se zpravidla přistupuje v okamžiku, kdy na nemovitost už byla vydána, nebo jí hrozí exekuce. V tom případě se nabízí konsolidace dluhů a nastavení jedné splátky.
Lidé si často mylně myslí, že“se to nějak vyřeší“. Jak jinak si lze vysvětlit, že na první upomínku od věřitele reaguje pouze 25%, a na druhou 18% dlužníků. Nevyřeší se to samo nijak, pouze dluh narůstá a věřiteli se nelze divit, že chce vidět alespoň nějakou komunikaci.
Je potřeba si uvědomit, že pokud se člověk dostane do takovéto tíživé životní situace, měl by ji neprodleně řešit, protože každý ztracený den jsou další peníze navíc.